Japonsko a Korea - doprava, cestování, platby
Japonsko je zajímavá země. Kromě památek a zajímavé historie nás při pracovní cestě samozřejmě zajímaly technologie a platby. Do Japonska jsme cestovali přes Jižní Koreu a některé části článku popisují zkušenosti z obou těchto zemí.
Je zde mnoho věcí, které jsou opravdu velmi odlišné od Evropy, hodně technologií, řešení a nápadů je velmi inspirujících, překvapivých a najdete zde i věci na první pohled zastaralé…
Slušnost a čistota
Dost nás překvapila čistota měst. Na jedné straně v ulicích měst najdete jen velmi málo odpadkových košů, na druhé straně na ulicích téměř nikde nevidíte odpadky. Japonci a Korejci je prostě neodhazují. Místa, kde se pohybuje hodně lidí a turistů jsou chápána jako vizitka země a všude je čisto. Všechna vlaková nádraží, a navštívili jsme jich hodně, jsou moderní, plná restaurací, všude vám ochotně poradí a návštěva toalety je prostě radost. (Netuším, co si myslí Japonec při návštěvě veřejného WC v Praze…) Tuto zkušenost jsme neměli pouze v Tokiu a Soulu, ale i v mnoha menších městech, která jsme navštívili.
Japonci se zdraví. Při nástupu do výtahu, když přijdete do malé restaurace, do obchůdku nebo veřejné prádelny. Možná si řeknete, že je to jen profesionální chování zaměstnanců dané firmy, ale je to běžné i mezi neznámými lidmi, je to velmi příjemné a člověk si na to rád zvykne.
Průvodčí ve vlaku pozdraví a při opuštění vagónu se cestujícím ukloní a pak teprve odejde do dalšího vozu. Je fajn, že je slušné chování docela nakažlivé :-)
Doprava a cestování
Ve velkých městech je systém dopravy, kde jsou kombinovány vlaky, autobusy, metro a samozřejmě různé taxislužby, poměrně složitý. Na první pohled se v něm téměř nedá vyznat a ztrácíte se. Přibližně po 14 dnech se ale člověk velmi dobře zorientuje. V Tokiu, kde žije 30 miliónů lidí to nejspíš ani jednodušší být nemůže. Jakmile si zapamatujete názvy hlavních linek metra a kam která směřuje, začnete se docela dobře orientovat.
Pro vyhledávání konkrétní trasy nám ve všech městech Japonska fungovaly dobře Google Maps. Byl na ně spoleh a téměř vždy klapla i kombinace více spojů k cílovému místu. Na rozdíl od Jižní Koreji, kde na Google Maps spoleh není, bylo v Japonsku vše bez problémů. Korejci používají k vyhledání spojení vlastní mobilní aplikace, které nám Evropanům nejsou moc k užitku, nebylo možné je přepnout do angličtiny.
Mezi městy je mimořádně příjemné použít rychlovlaky, které jezdí na speciálních tratích Shinkansen. Obecně se všem těmto tratím i vlakovým soupravám říká v Japonsku šinkanzeny, ale provozovatelů těchto tratí a dopravců, kteří na nich jezdí, je více. Tratě jsou vybudovány jako samostatné koleje, které obvykle vedou vedle běžných, starších železničních tratí. Nádraží jsou využita stejná, ale nástupiště a další infrastruktura pro rychlovlaky je oddělená. Někdy se může jednat i o novou budovu v rámci staršího nádraží.
Při našich cestách v Japonsku jsme využili tratě Tokaido Shinkansen a San-yo Shinkansen. Použili jsme na nich podobné vlakové soupravy Nozomi a Hikari. V Jižní Koreji jsme používali vlaky s názvem SRT a KTX. Korejské vlaky dosahovaly stejné rychlosti jako vlaky japonské.
Cestování těmito vlaky je jako pohádka. Tratě jsou rovné, při rychlosti 300 km/hod. necítíte v podstatě žádné otřesy. Můžete pracovat, spát… K dispozici je samozřejmě wifi (v tunelech vypadávala). I tento článek vznikl při cestě z Kjóta do Tokia.
Stravování a maloobchodní sítě
Při cestování jsou velmi příjemné některé maloobchodní sítě, na které je spoleh i v mnoha jiných asijských zemích. Dominantní a naše oblíbená je 7-Eleven.
Důvod je čistě praktický. Jedná se o místa, kde koupíte levné jídlo, drogerii, nabijete elektronickou peněženku, cokoliv ohřejete v mikrovlnce, dáte si kávu a posedíte u stolku v klimatizovaném prostředí. V některých pobočkách máte k dispozici i kopírku a bankomat pro výběr hotovosti a můžete si vyměnit svou vybitou powerbanku za nabitou.
(To poslední je tip na byznys v ČR, který by nemusel být špatný. Funguje to velmi jednoduše a pro turistu se jedná o výbornou službu. Nemusí se už stresovat, že se mu vybije mobil.)
Velmi by se mi líbilo, kdyby se podobný maloobchodní koncept ujal i v ČR. Konkurenčnímu prostředí by to jistě prospělo, protože místní dominance obrovských maloobchodních řetězců se mi nelíbí. Otázkou je, jak by si tyto malé obchůdky s minimem personálu poradily v některých problematických lokalitách v Česku, protože tento koncept prostě předpokládá jistou úroveň a slušnost zákazníků, kteří nebudou vnímat malý obchůdek jako místo pro radostná rodinná setkání po inkasu sociální dávky nebo útulnou, bezplatnou čekárnu s kuchyňským vybavením.
Ještě se na chvíli zastavím u jídla, protože mám jídlo rád a všichni jíst musíme, takže se téma týká každého případného cestovatele. V obou zemích, o kterých píšu, je opravdu velké množství restaurací, bister, jídelen a dalších míst, kde se dá skvěle najíst.
Když říkám velké množství, tak si to představte tak, že je na jedné krátké ulici třeba 15 restaurací těsně vedle sebe a každá je úplně jiná. Nabídka pokrmů je velmi rozmanitá a celkově si myslím, že jsou jídla lehčí a zdravější než u nás. Konkurence mezi podniky je poměrně značná. Asiaté se stravují venku mnohem častěji než my, podniky jsou dost zaplněné a musím říct, že i ceny jídel v restauracích jsou velmi dobré i pro českého turistu. Mnohdy nižší než v Česku.
Většina menších restaurací v Japonsku (v Koreji o něco méně) prezentuje svou nabídku prostřednictvím modelů jídel. Když jsem nabídku ve venkovní vitríně viděl poprvé, tak jsem byl přesvědčen, že jsou vystavena skutečná, čerstvě uvařená jídla. Při detailnějším pohledu samozřejmě poznáte, že se jedná o model. Ten je ale neskutečně dobře udělaný.
Před restaurací tak krásně vidíte, co si můžete uvnitř objednat, za jaké ceny, jak jsou porce velké a vzhledem k tomu, že z Evropy jídlo neznáte, tak se dozvíte, co vás na talíři vlastně čeká.
Zmiňuji se zde o modelech jídel, protože si myslím, že by se podobná prezentace pokrmů hodila i některým restauracím v Praze. (To byl druhý tip na byznys v ČR :-). Nezkoumal jsem, zda u nás někdo modely jídel vyrábí, ale jsem si jist, že na turisticky atraktivních místech by byla tato forma prezentace turistům konkurenční výhodou.
Výše zmíněná témata spojuje téma elektronických plateb, což je pro nás zajímavé. Dále se tedy budu věnovat platbám a platebním systémům, které jsme používali.
Platby za dopravu v Japonsku a Koreji
Tento odstavec vychází ze zkušenosti z Jižní Koreji a Japonska, kde fungují platby za dopravu podobně.
Z pohledu turisty funguje systém velmi jednoduše. Vysledovali jsme, že pro rezidenty funguje systém plateb za dopravu stejně jednoduše a předpokládáme, že místní využijí slev a cestování je pro ně o něco levnější.
V Koreji i v Japonsku funguje pro platby za dopravu elektronická peněženka ve formě plastové karty (samozřejmě ji lze používat i v mobilu). Je to v podstatě nabíjecí karta, kterou dobijete hotovostí kdekoliv (automaty, malý obchůdek). V Koreji jsme používali kartu Tmoney a v Japonsku kartu Suica. V dopravních prostředcích kartu přiložíte ke čtečce při nástupu a výstupu a systém jen odečte příslušnou částku, která odpovídá ujeté vzdálenosti. V Japonsku se karta v některých autobusech čte pouze při výstupu a cena za libovolnou trasu je paušální (například v Kjótu).
Obrovská výhoda tohoto systému je v tom, že je jednotný. Karta na „dopravu” funguje všude po celé zemi. Můžete přejet 450 km do jiného města v zemi a karta vám bude opět fungovat! Jednotliví dopravci samozřejmě rozhodují o ceně svých služeb, takže se z karty odečítají částky, které odpovídají kvalitě dané dopravní služby a lokální konkurenci.
V Koreji a v Japonsku je zároveň krásně vidět, jak si dopravní elektronické peněženky našly cestu i do úzce souvisejících služeb, kde jsou opět hrazeny jen nízké částky. Dopravní kartu lze použít i pro nákup chlazeného nápoje z automatu na nádraží, pro nákup kávy a občerstvení v bistru v metru a pro další drobné nákupy v dopravních uzlech i jinde.
Japonec a Korejec je chytrý. Za lokální služby, kdy uživatelé platí jen malé částky lokálním poskytovatelům, nebude platit poplatky nadnárodním karetním asociacím, protože k tomu prostě nemá žádný důvod. Co z toho plyne pro nás? Svůj názor na platby za MHD popíšu v odstavci „Inspirace z Asie“ v závěru tohoto článku.
Při cestování, pokud jezdíte autem, potřebujete parkovat. My jsme si autem netroufli, využívali jsme výhradně veřejnou dopravu a chodili pěšky. V Japonsku se navíc jezdí vlevo, takže o důvod víc, proč do toho nejít.
Veřejná parkoviště ve městech fungují téměř ve všech případech klasickým způsobem. Vjedete dovnitř a obdržíte lístek. Jakmile chcete vyjet ven, je třeba zaplatit v automatu příslušnou částku, pak se závora otevře. Velmi překvapivé bylo, že na mnoha parkovištích nelze zaplatit jinak než hotově. Pouze část parkovacích automatů akceptovala platební karty. Hotovost je v Japonsku i Koreji nutností, a nejen při parkování, ale i na některých dalších místech.
Platby za služby a v obchodech v Japonsku a Koreji
Japonské pokladny v obchodech jsou zábavné. Mluví vysokým, holčičím hlasem. Jsou opravdu poměrně dost ukecané, ale na nás to moc neplatilo :-). Každopádně jsme byli dost překvapení, co taková pokladna v sámošce všechno umí.
Položí vám občas i dotaz ohledně plnoletosti, pokud kupujete třeba pivo. Jakmile potvrdíte věk, nabídne možnosti platby kartami nebo hotovostí. Pokladny umí kromě samotného prodeje sortimentu daného obchodu také dobíjet výše zmíněné elektronické peněženky na dopravu.
Odmítačům moderních platebních metod v ČR doporučuji navštívit Japonsko nebo Koreu kde zjistí, že v každé samoobsluze akceptují asi 30 typů různých karet, elektronických peněženek a podporují dokonce dalších 5 mobilních online platebních metod. Podívejte se na fotky v tomto odstavci. Je to až neuvěřitelné, kolik možností platby zde existuje.
Zároveň je však důležité a v Japonsku je to také dobře vidět, že vždy a ve všech případech existuje možnost zaplatit hotovostí. I zde najdete spoustu míst (zejména kulturních památek), kde přijímají pouze hotovost. Chcete jít dovnitř? OK! Only cash. Občas odmítají platební karty i v některých malých restauracích, ale často jsme se s tím nesetkali.
Není zde určitě cítit tlak na pouhé cashless platební řešení, což je dobře, protože úloha hotovosti v ekonomice je velmi důležitá a Japonci to asi dobře vědí a hotovost používají často. (To by ale bylo na samostatný článek.)
Inspirace z Asie
Inspirace ohledně plateb za dopravu
Možná si řeknete, že máme v Česku stejné řešení plateb za dopravu jako jsem výše popisoval, protože v některých českých městech lze v MHD platit klasickou platební kartou VISA/Mastercard. Někteří si v ČR dokonce myslí, že je to správné řešení, ale chyba lávky.
V ČR máme v některých městech řešení bohužel v principu špatné a doufám, že někdy v budoucnu přejdeme na korejský a japonský systém elektronické dopravní peněženky. Proč si myslím, že je placení za dopravu klasickou platební kartou VISA/Mastercard špatné? Vysvětlím to.
Doprava ve městě je relativně levná služba s nízkou marží. (Často zápornou, protože města obvykle MHD dotují.) Jedna jízda v MHD stojí například 15 Kč. Pokud pro platbu za jednu jízdu použiji klasickou platební kartu, pak za tuto platbu inkasuje nemalý poplatek karetní asociace (Mastercard nebo VISA), acquirer (korporace z USA, Francie…) a také banka, která kartu vydala.
Poskytovateli dopravní služby je pak z malé ceny dopravy stržen nemalý procentuální poplatek zahraničními korporacemi. Vzniká tedy absurdní situace, kdy jede chlapík z Brna tři zastávky šalinou do práce a dopravní podnik města Brna za to zaplatí dvě koruny z patnácti americkým korporacím :-) A tyto dvě koruny platí každý všední den za jednoho chlápka! (Ano, každý cestující si teoreticky může koupit čtvrtletní/roční jízdenku a tento problém pak zmizí.)
Řešením tohoto finančního nesmyslu je realizace lokální, jednotné elektronické peněženky na úrovni státu, kdy všechny peníze zůstanou „doma”. Toto je systém, který bychom v ČR zcela jistě dokázali realizovat, ale chtělo by to tu správnou politickou vůli, bez postranních úmyslů, kdy žádný úředník ani politik neshrábne úplateček a bude pouze skutečná vůle to vyřešit. Pak by to asi šlo :-) Asiaté to očividně zvládli.
Asi vám připadá divné, že provozovatel platební brány Pays kritizuje platby klasickými platebními kartami.
Kritizuji ale pouze platby velmi malých částek za běžné dopravní služby. Zde je použití klasických platebních karet prostě a jednoduše nerentabilní. Naopak použití klasických, masivně rozšířených platebních karet pro platby vyšších částek v kamenných obchodech a pro online platby za nákupy na internetu, je velmi výhodné pro obchodníky i pro zákazníky. (Rychlost a pohodlnost platby a zároveň případná možnost jednoduché reklamace.)
Takže shrnuto. Klasické platební karty pro platby velmi malých částek za MHD = nesmysl. Řešením je dopravní elektronická peněženka, jednotná v celé zemi. U plateb vyšších částek za nákupy zboží a služeb je standardní platební karta naprosto ideálním řešením a elektronická peněženka by zde nedávala smysl.
U plateb za parkování je situace jiná. Zde nás Japonci ještě nepředběhli :-). Sami jsou zvyklí na závorové parkomaty a platby hotovostí. Ceny za parkování jsou obvykle vyšší než cena za jednu jízdu v MHD. U vyšších částek tedy dává smysl platit online klasickou platební kartou VISA/Mastercard. U nižších částek do 40 Kč by bylo pro provozovatele rentabilnější použít elektronickou peněženku. Na tomto řešení již pracujeme v rámci systému Parkum.
Inspirace ohledně plateb za služby a v obchodech
V ČR se často diskutuje téma, zda v obchodě akceptovat klasické platební karty. Na toto téma jsem četl několik článků a tomuto dilematu některých obchodníků vůbec nerozumím.
Pokud nechci zaplatit státu daně nebo mi vadí poplatky za akceptaci platebních karet, pak logicky platební karty akceptovat nechci a nebudu. Je to moje volba. Vláda zrušila EET, takže je přece inkaso hotovosti v pohodě…
V žádném případě nejsem odpůrcem hotovosti. Naopak! Přístup z předchozího odstavce je ale docela hloupý, protože mým podnikatelským cílem přece není „ušetřit” něco málo na daních a poplatcích, ale víc vydělat a na daních pak zaplatit klidně víc. (Ne, nejsem blázen, je to jednoduchá matematika.) Toho lze dosáhnout vyšší tržbou, vyššími prodeji spokojenějším zákazníkům a akceptace platebních karet je tou správnou cestou. Zákazníků, kteří u sebe mají platební karty a nebojí se je použít je opravdu hodně! Proč je odmítat?
Neakceptovat platební karty je prostě nesmysl. Existují možná výjimky, jako například jediná turistická chata s dobrým pivem na vysokém kopci, ale v jiných případech se akceptace platebních karet vždy vyplatí a utržíte víc. Poplatek ve výši několika málo procent lze přidat ve většině případů do ceny produktu. Za poslední dva roky vzrostly ceny o více než 20 %, takže 1-2 procenta významnou roli opravdu nehrají.
Jak jsme viděli na vlastní oči v Japonsku, tak mluvící pokladna dokáže akceptovat mnoho druhů karet, a ještě u toho zákazníkovi zazpívat :-)
Takže opět shrnuto. Nebojte se moderních platebních metod a akceptujte je. Vyděláte víc, zákazníci budou spokojenější a pak i vy.
Platební brána Pays vám pomůže s vyřešením online plateb na vašem e-shopu, v případě potřeby dodáme i fyzický platební terminál. Chcete-li, zajistíme i prodej vašich vstupenek nebo zrealizujeme systém online plateb za vaše parkovací služby.
Karel Sasín
Související články: